Czech - Dr. Ali Fathollah-Nejad • Official Website
-1
archive,tag,tag-czech,tag-144,theme-stockholm,qode-social-login-1.1.3,stockholm-core-1.1,woocommerce-no-js,select-theme-ver-5.1.7,ajax_fade,page_not_loaded,wpb-js-composer js-comp-ver-6.0.3,vc_responsive

Írán po Ahmadínežádovi: Nedotknutelná ekonomika se zajímavým potenciálem [Czech Republic]

 

Podezření, že buduje jaderný arzenál; obavy, že na něj zaútočí izraelské letectvo; výhrůžky, že zablokuje Hormúzský průliv – Írán opakovaně hýbe světovými trhy. Odborník na emerging markets Jim O’Neill zemi řadí mezi Next 11, jedenáctku zemí, které mají společně s BRICS potenciál stát se v 21. století největšími ekonomikami světa. Evropští investoři ovšem na problematickou zemi zřejmě ani po nástupu nového prezidenta nevsadí, říká expert na Írán z londýnské School of Oriental and African Studies Ali Fathollah-Nejad.

Íránská ekonomika kolabuje. Čekáte s nástupem Hassana Rúháního obrat k lepšímu?

Je potřeba brát v potaz dvě věci. Tou první je něco, co lze nazvat špatným řízením. Pokud se novému prezidentovi povede dát dohromady tým, který zvládne třenice mezi jednotlivými politickými frakcemi, tým, v němž budou zastoupeny všechny zájmové skupiny – a to skutečnými experty –, mohlo by dojít ke změně. Nesmíme ale zapomínat na to, že v Íránu byly skupiny, které výrazně vydělávaly na tom, jak se věci během posledních osmi let Ahmadínežádovy vlády dělaly. Jde zejména o hospodářskou větev Revolučních gard. Ty nebudou nadšeny z toho, že by je soukromý sektor nebo někteří hráči spojovaní s politickou konkurencí mohly připravit o výhody.

Druhým bodem jsou, předpokládám, mezinárodní sankce.

Ano. Jak řekl sám americký prezident Obama, jde zřejmě o nejkomplexnější a nejobsáhlejší sankce v historii. To znamená, že ať už Rúhání udělá cokoli, íránské firmy možná ani tak nebudou moci volně obchodovat se světem, využívat globální bankovní systém nebo třeba se pojistit. Stejně tak je možné, že ani napříště nebudou moci dovážet nejnovější technologie, které by jim umožnily uspokojit domácí poptávku. Dokonce je možné, že se sankce v některých oblastech zpřísní, konkrétně by mohlo dojít k zákazu veškerého obchodu s Íránem. Ten byl už tak kvůli finančním sankcím značně ochromen, podobný krok by ho jistě dále přiškrtil.

Nástup Rúháního tedy z pohledu západního byznysu nepřinese nic nového?

V první řadě je potřeba se zaměřit na to, co se stalo. To, že Západ není na íránském trhu, je čistě rozhodnutí Západu. Američané v posledních deseti letech tlačili na Evropu, aby se její firmy z Íránu stáhly. Nakonec byly v podstatě všechny evropské společnosti nuceny odejít. Jejich pozice okamžitě zaujali Číňané. Podstatné je, že pro technokraty v Íránu je to důvod k obavám. Zaprvé, země nemá přístup k moderním technologiím, které potřebuje. A zadruhé, Číňané využívají – nebo zneužívají – finanční sankce. Podobně jako třeba Indové odebírají íránskou ropu, ale neplatí za ni; místo toho do země posílají nekvalitní zboží, v podstatě odpad. Stalo se to i terčem vtipů – místo o iráckého programu “ropa za jídlo” se dnes mluví o íránské “ropě za odpad”.

Jak vnímáte narůstající přítomnost a vliv Číny v zemi?

Levné čínské výrobky zaplavují íránský trh, což dusí íránskou výrobu i trh práce. Čínská přítomnost má tedy bezesporu své stinné stránky. Zároveň je zajímavé sledovat doslova explozivní růst čínsko-íránského obchodu, který je přímým důsledkem situace na mezinárodní scéně. Čínsko-íránská obchodní komora například nedávno mluvila o bilaterálním obchodu ve výši 46 miliard dolarů, což je obrovské číslo. Jak Číňané, tak Íránci, kteří se na těchto obchodech přímo podílejí, vydělávají. Přínos pro íránskou ekonomiku jako celek je ale přinejmenším sporný.

I to by mělo nahrávat Západu. Pokud by tedy stál o normalizaci vztahů.

Rúhání je pragmatický člověk, s nímž je možné se dohodnout. Je tím nejlepším, co si Západ mohl přát. Proto by se s ním měl navázat dialog, jehož součástí by měla být i nabídka oslabení a postupného zrušení sankcí. To by umožnilo evropským firmám vrátit se na íránský trh. Čím déle bude normalizace vztahů Západu a Íránu trvat, tím obtížnější bude pro Evropu a Ameriku se do země vrátit. Už proto, že je řada Íránců na západní firmy stále naštvanější. Platí to zejména pro evropské firmy, protože Íránci nechápou, proč ustupují americkému tlaku; proč si nehledí svých zájmů, které by se měly od těch amerických a izraelských lišit. Návrat pro Evropany bude obtížný, ale ne nemožný.

Měly by o něj evropské firmy usilovat?

Určitě. Írán je důležitý geopolitický uzel a velice zajímavý trh v perspektivním regionu.

 

SOURCE

Roman Chlupatý (2013) “Írán po Ahmadínežádovi: Nedotknutelná ekonomika se zajímavým potenciálem” [Iran After Ahmadinejad: (Sanctions-)Locked Economy Has Interesting Potential], Investičníweb (Czech Republic), 2 August.

ENGLISH INFO

This is another part of an interview Ali Fathollah-Nejad gave to the Czech journalist Roman Chlupatý (see the other interview here). The following topics are discussed: prospects for the Iranian economy under the new presidency of Hassan Rohani; the impact of international sanctions on the country; prospects of Western business involvement in Iran; China’s economic presence in Iran; prospects for a normalization of relations between Iran and the West. The interview has been published by Investičníwebthe second largest business- and finance-oriented web-based media in the Czech Republic.

Svět čeká, zda se mu otevře íránský potenciál [Czech Republic]

 

Když se Západ nedohodne ani s ním, tak už asi s nikým, komentuje vítězství Hasana Rúháního v íránských prezidentských volbách Alí Fatholláh-Nejád ze School of African and Oriental Studies v Londýně. Přidává se tak k vesměs optimistickým reakcím, které se ve světě i v samotném Íránu po volbě kandidáta politického středu objevily.

Teheránskou burzu a rial jako by někdo minulý týden polil živou vodou, neutěšené hospodářské situaci navzdory. A nejen v Londýně se mezi firmami aktivními v regionu začalo opatrně spekulovat o uvolnění sankcí. Předčasně, varuje Fatholláh-Nejád, podle kterého vše pojede ve starých kolejích.

Íránská ekonomika by se měla po nástupu Rúháního dočkat jistého oživení, shoduje se většina expertů. Jak výrazné ovšem bude, je otázka. Země od poloviny loňského roku zažívá volný pád – oficiální data signalizují 14procentní nezaměstnanost a 30až 40procentní meziroční nárůst inflace, což v praxi znamená, že riál poztrácel více než 75 procent své hodnoty. To způsobil dosluhující prezident Mahmúd Ahmadínežád, který ve velkém ignoroval rady expertů, včetně vlastních ekonomických poradců a ministrů. Nemalou měrou k tomu ale přispěly také koordinované americko-evropské sankce, které postupně přiškrtily íránské vývozy ropy z úrovně 2,2 milionu barelů denně na pouhou třetinu.

„Rúhání vylepší hospodářskou správu země. Bude více naslouchat odborníkům, zlepší podnikatelské prostředí a zredukuje počet zásahů státu do ekonomiky,“ myslí si Nádir Habíbi, profesor americké Brandeis University. Na něco podobného se ve svých předpovědích odvolávají i další znalci Íránu. Jedním dechem ale dodávají, že v některých oblastech může nový prezident narazit. Konzervativci, Revoluční gardy a jim podobní za Ahmadínežáda získali značné bohatství a výhody, o něž by je reformy mohly připravit. Jakékoli změny přitom budou podmíněny jejich souhlasem. Rúhání tak má před sebou na domácí scéně úkol hodný provazochodce – a na té mezinárodní to nebude o moc lehčí. Sankce jsou totiž ne náhodou přirovnávány k zámořským lodím: Jakmile se dají do pohybu, je těžké je zastavit.

„Je to nejlepší prezident, jakého si Západ mohl přát. Přesto nevěřím tomu, že by v dohledné době mělo dojít ke zmírnění sankcí,“ je přesvědčen Fatholláh-Nejád. Upozorňuje přitom i na signály z poslední doby, podle kterých naopak svět hodlá přitvrdit. Jak nedávno informovaly Süddeutsche Zeitung, na konci července by se mohla objevit další série opatření, která by opět o něco ztížila obchodování s Íránem. Zastánci sankcí, podle kterých je vítězství Rúháního signálem, že tlak v podobě obchodní klatby funguje, to nejspíš uvítají. FatholláhNejád a jemu podobní to považují za kontraproduktivní krok, který bude brzdit snahy nového prezidenta, poškodí evropské firmy se zájmem o Írán a nic neřeší.

„Jakmile byly evropské firmy donuceny se stáhnout, zastoupili je Číňané. A ty mezinárodní sankce jen stěží odstaví,“ popisuje současnou situaci Fatholláh -Nejád. Írán tak ani v případě navýšení tlaku nebude bez určitého druhu zboží, pouze se mu ho dostane v nekvalitním provedení. Jak někteří znalci vtipkují v narážce na program food for oil (jídlo za ropu), který zavedl Západ s Irákem, Írán na něj naváže programem junk for oil (odpad za ropu), což pro něj může být svým způsobem také trest. Už vážněji pak dodávají, že by další navýšení tlaku na Írán ze strany Západu bez toho, aby Rúhání dostal šanci, jen posílilo diplomatickou a obchodní pozici Pekingu.

„Írán je geopoliticky velmi důležitý. Zároveň jde o hodně zajímavý trh. Správný přístup nám toto místo může otevřít,“ říká Fatholláh-Nejád – a v podstatě všichni s ním souhlasí. O tom, co je správné, se ale přou. I proto se asi z pohledu evropského byznysu nic nezmění.

 

SOURCE

Roman Chlupatý (2013) “Svět čeká, zda se mu otevře íránský potenciál: Vítězství středového kandidáta vzbuzuje opatrné naděje na zmírnění sankcí” (The World Is Watching Whether the Iranian Potential Is Going to Be Unlocked), E15, 26 June [pdf], p. 10.

 

ENGLISH INFO

This is an interview Ali Fathollah-Nejad gave to the Czech business daily (freesheet) E15 on the 2013 Iranian presidential election, President-elect Hassan Rohani and prospects of sanctions relief.

Germany’s Finkelstein Phobia

Renowned scholar and descendent of Holocaust survivors prevented by German Israel Lobby to speak about Gaza

Norman Finkelstein, an internationally renowned scholar of the Israeli–Palestinian conflict, was due to talk about the state of the decades-old conflict and the situation in Gaza one year after the Israeli assault last week in Munich and Berlin. As part of a European speaking tour which would have led him to Germany for the first time since 2002, Finkelstein has been invited to speak in Prague at a number of prestigious institutions, such as the Institute of International Relations Prague, the Academy of Sciences of the Czech Republic, and the Faculty of Philosophy and Arts at Charles University in Prague.

 

One of Finkelstein’s Berlin lectures was initially planned to be sponsored by the Heinrich Böll Foundation, an institution affiliated to the German Green Party. The event was scheduled to take place at the Protestant Trinitatis Church. In a statement announcing its decision to cancel the event, the church “regrets to have been implicated, against its will and its publicly known stances, in anti-Semitic and anti-Israeli polemics”. Soon thereafter, on 9 February, the Böll Foundation announced its pullback stating “Due to inattention, insufficient investigation and trust in our cooperation partners, we have made a severe mistake. In our judgment, Finkelstein’s behavior and his theses do not remain within the limits of legitimate critique.” It finally „thanked the many notes and interventions pertaining to this event.”

The other Finkelstein lecture was scheduled at the headquarters of the Rosa Luxemburg Foundation (RLS), a German institution affiliated to the Left Party. But on 17 February, the Left Party think-tank also withdrew its support. It stated to have underestimated the event’s “political explosiveness”, saying further that for the sake of guaranteeing a “controversial and pluralistic debate” its proposition to provide for a counterpart to Finkelstein has been rejected by the organizers. Aside from the unusual insistence to invite a “counterpart”, Doris Pumphrey from the organizing committee stated that the RLS had not wanted to name this counterpart.

Finkelstein’s projected two lectures in Munich, one of them at the America House Munich, were likewise cancelled.

The German Israel Lobby and the Anti-Semitism Claim

The wave of cancellations came after a concerted campaign by neoconservative and pro-Israeli pressure groups, such as Honestly Concerned and BAK Shalom, which are known for their unconditional support of Israeli policies and the defamation of critics as anti-Semites. BAK Shalom, a pro-Zionist working group within the Left Party’s youth organization, was one of the main drivers behind the campaign to cancel Finkelstein’s public lectures. A statement, signed by BAK Shalom offshoots and like-minded groupings, reads that “Finkelstein is internationally popular among anti-Semites” while accusing him – a “self-proclaimed historian” – of “historical revisionism” and “anti-Semitism.”

Finkelstein, whose parents were survivors of the Warsaw Ghetto and of Nazi concentration camps, was awarded a Ph.D. in political science from Princeton University and is the author of many academic books on the Israeli–Palestinian conflict. His Image and Reality of the Israel–Palestine Conflict (1995; 2003) has received much praise from eminent scholars such as Oxford University professor Avi Shlaim (“a major contribution to the study of the Arab–Israeli conflict”) and leading intellectual Noam Chomsky (“the most revealing study of the historical background of the conflict and the current peace agreement”). In 2007, after a denunciation campaign with the involvement of Harvard law professor Alan Dershowitz, despite academic approval he was denied tenure at Chicago’s DePaul University where he has been teaching. Dershowitz’ book The Case for Israel, whose scholarly integrity has been highly disputed by Finkelstein and others, has been publicized by BAK Shalom. Dershowitz has also called Finkelstein “a classic anti-Semite”.

McCarthyism à l’Israélienne vs. Jewish Humanism

 

Finkelstein has repeatedly argued for a settlement of the Israeli–Palestinian conflict according to international legal prescriptions and rulings while stressing that the lesson he learned from his family’s Holocaust suffering was to call attention to the Palestinians’ plight. His new book entitled This Time We Went Too Far: Truth and Consequences of the Gaza Invasion (OR Books) will be published in mid-March.

In a response to the pro-Israel lobbying groups, Professor Rolf Verleger, chair of the German section of the European Jews for a Just Peace (EJJP) – one of the sponsors of the Berlin lectures – rejected the claims put forward against Finkelstein. Instead, Verleger described him as “a proud and conscious Jew, who defends himself against the appropriation of Jewish tradition by Jewish blood-and-soil nationalism”. Criticizing those pressure groups for their lack of opposition to human rights violations and nationalism when it came to Israel, Verleger compared their tactics to McCarthyite agitation, this time directed against “un-Israeli activities”.

Verleger, who is the author of Israel’s Wrong Way: A Jewish View (PapyRossa, in German, 2nd edn., 2009), is a former member of the board of delegates of the Central Council of Jews in Germany but was not re-elected due to his open criticism of Israeli policies.

In a letter sent earlier to the Trinitatis Church in a plea to reverse its decision, Verleger rejected the idea that criticism of Israel’s policies would amount to anti-Semitism and instead talked of “Jewish responsibility” to do so. Verleger, who in the letter reminded that his father had died on the very day of the projected Finkelstein event in Berlin 45 years ago with an “Auschwitz number on his arm” and who had lost his family in Auschwitz, consigned Finkelstein to stand in the “humanistic tradition of German Judaism” à la Martin Buber, Hannah Arendt and Rabbi Leo Baeck.

 

Leftist Raison d’Etat

 

In particular, the withdrawal of the Rosa Luxemburg Foundation (RLS) engendered ongoing protests. In an open letter some Left Party Members of Parliament and leading sympathizers criticized the foundation’s handling of Norman Finkelstein. Therein, they consider the denunciatory claims against Finkelstein as “absurd”. In another open letter, former and current RLS scholarship holder conclude that the foundation might lose its “character as location for Leftist debates and controversies” if it were to continue to avoid criticism of Israeli government policies. Also many other Leftists voiced criticism of the RLS’s decision noting that the latter would be unworthy of the Jewish philosopher and activist Rosa Luxemburg’s famous quote of “Freedom is always and exclusively freedom for the one who thinks differently.”

 

The RLS had come under harsh criticism last summer when allowing three well-known war-mongers – amongst them a leading representative from BAK Shalom – to speak at its largest students-led annual conference. The Left Party and its think-tank find themselves in an internal strife on the question of anti-Zionism and anti-imperialism, not at least since the chairman of the party’s parliamentary group Gregor Gysi advocated in spring 2008 to reconsider those principles. This was seen as an effort to align the Left Party with German raison d’état. In a speech before the Israeli Parliament (Knesset) in March 2008, German Chancellor Angela Merkel had said: “Here of all places I want to explicitly stress that every German Government and every German Chancellor before me has shouldered Germany’s special historical responsibility for Israel’s security. This historical responsibility is part of my country’s raison d’être. For me as German Chancellor, therefore, Israel’s security will never be open to negotiation.” Displaying “unconditional solidarity” with Israeli policies, two days into Tel Aviv’s military operation “Cast Lead” in Gaza, the German Chancellor and Israeli Prime Minister Ehud Olmert “agreed that the responsibility for the development of the situation in the region clearly and exclusively lies with Hamas.” Such an assessment had also been echoed then by the chairman of the Left Party in Berlin at a pro-Israel rally.

After the cancellations of venues for Finkelstein’s lectures, at the end the junge Welt (“Young World”) – an independent left-wing daily known for its staunch opposition to illegal wars – had stepped in by offering its rather small-spaced shop in Berlin.

 

Finally, in a statement issued on 20 February, Finkelstein explained why he would not travel to Germany: “Some Germans seem determined that their fellow German citizens only hear opinions on the Israel-Palestine conflict that support the policies of the Israeli government. Such intolerance is not good for Palestinians who are living under a brutal military occupation. It is not good for Germans who want their country to support human rights and international law. It is not good for courageous dissenting Israelis who need support from the European Union.”

Finkelstein was also going to elaborate on the Goldstone Report, commissioned by the United Nations, which finds Israel guilty of war crimes in its assault on Gaza during the winter of 2008-2009. Further, in violation of domestic and EU laws that would prohibit the selling of arms to conflict-torn regions, Berlin has been continuing to do so.

Precedents of Handling Critics of Israeli Policies

There have been a number of occasions most recently in Germany where critics of Israel’s policies have been faced with comparable treatment. In January this year, three female Left Party members of the German Parliament (who also signed the above mentioned open letter to the RLS) had been attacked by similar groups in concert with Evangelical clerics for not offering standing ovations after Israeli President Shimon Peres’ Bundestag speech on Holocaust Memorial Day. The parliamentarians, who had paid tribute to the victims of Nazi crimes at ceremonies ahead of Peres’ talk, explained their rejection by pointing to the Israeli President’s exploitation of the event for a pro-Iran war call. In his speech, Peres considered Iran’s government to be “a danger to the entire world”. In spite of ongoing Israeli calls for a military strike on Iran, the Israeli President also said “we identify with the millions of Iranians who revolt against dictatorship and violence.” The German section of the EJJP had criticized the invitation of Peres in the first place.

In early 2009, a projected discussion on Germany’s major political TV show “Anne Will” about the Israeli military offensive in Gaza was cancelled only a few days before, in what was considered to have occurred after political interference.

In October 2009, following a lobbying campaign similar to the Finkelstein case, a projected talk in Munich by the exiled Israeli historian Ilan Pappé was cancelled by the city’s authorities. In an open letter, Professor Pappé – who was then speaking at a different venue – wrote that his father “was silenced in a similar way as a German Jew in the early 1930s”. Like himself, he went on, his father and his friends were regarded as “’humanists’ and ‘peacenik’ Jews whose voice had to be quashed and stopped”. Pappé said he was “worried, as any decent person should be, about the state of freedom of speech and democracy in present day Germany” as witnessed by the decision to censor his talk.

Both Finkelstein and Pappé have authored leading studies on the Israeli–Palestinian conflict and are considered as eloquent advocates for a just and legal settlement of the conflict. Their Jewish background makes them especially troublesome for hardline defenders of Israel who frequently resort to labeling critics of being anti-Semites or even “self-hating Jews”. One might argue that such a distinction between “good” and “bad” Jews would in itself amount to a sort of anti-Semitism.

 

Update | Norman Finkelstein’s projected talk at the Academy of Sciences of the Czech Republic on “Prospects of Peace in the Middle East, Current Situation and the Goldstone Report on Gaza” was cancelled by the Academy on very short notice.

SOURCE

Ali Fathollah-Nejad (2010) “Germany’s Fear of Finkelstein”, The Palestine Chronicle, 2 March

republished on Eurasia Review, 02/03

republished on uruknet.info, 02/03

republished on CounterCurrents.org, 03/03

republished on Information Clearing House, 03/03

▪ republished as “Germany’s Finkelstein Phobia” on Pacific Free Press, 04/03

▪ republished as “Silencing Critics of Israel: Germany’s Finkelstein Phobia”, Global Research, Montreal: Centre for Research on Globalization, 04/03

republished on INCnews Global Intelligence, 04/03

republished on Political Theatrics, 04/03

slightly edited version published on Monthly Review Webzine, 01/03 (top story of 1 & 2 Mar.)

▪ republished on the website of Jews for Justice for Palestinians (JFJFP), 10/03.

IN FRENCH |Finkelstein fiche la trouille à une certaine Allemagne”, trans. M. Charbonnier, Palestine – Solidarité, 04/03

republished as “La phobie Finkelstein en Allemagne“, Mondialisation.ca, Montreal: Centre de recherche sur la mondialisation, 04/03

republished as “L’Allemagne a peur de Finkelstein“, trans. M. Charbonnier, edit. F. Giudice, Tlaxcala, 05/03.

IN ITALIAN |Zittire i critici di Israele: La fobia della Germania de Norman Finkelstein“, Arianna Editrice, trans. A. Carancini, 07/03

republished on Global Research, Montreal: Centre for Research on Globalization, 08/03.

IN CZECH |Německé obavy z Finkelsteina a umlčování kritiky Izraele”, Outsider Media, 08/03.

IN JAPANESE | In excerpts.

About the article | “Germany’s Finkelstein Phobia” by Ali Fathollah-Nejad touches on the background of a series of cancellations of projected talks by the renowned scholar on the Israel/Palestine conflict Norman Finkelstein in Germany.